Ahojte návštěvníci blogu nevím co si po přečtení nadpisu představíte, ale...
Dnes jsem si všimla jak Andy za ten týden a 2 dny co ho máme doma urazil obrovský kus cesty. Za pouhé 2 dny se naučil příkaz "sedni" ihned 1. den reagoval na své jméno a začínal chápat povel "ke mně". I na procházce je to již jiné už tak moc neskáče jen ještě dopilovat to po, které straně má chodit. Ale i tak..Je to opravdu úžasné když vidíte jak se vám před očima vyvíjí ať už dítě či štěně. Opravdu dnes jsem ten pocit zažila když se Andy ráno snažil dostat na mou postel a kňučel aby mne probudil. Když jsem vyskočila z postele za ním dolů mohl se zbláznit! Radostí by mne ulízal a v tu dobu jsem si to uvědomila. Ušel opravdu dlouhou cestu ještě teď si vybavuju jak jsem den co den navštěvovala stránku chovatelů->https://sites.google.com/site/semberweiden/ a čekala na nové video či fotky. A teď ho máme doma...
Je to skvělý pocit když se někdo může zbláznit z toho, že vás ráno vidí a z toho, že si s ním hrajete...Je skvělý pocit jít po domě a slyšet "klépání" tlapek za vámi. Je skvělý pocit když se rozběhnete a radostné štěně za vámi běží aby si vás mohlo chytit. Je skvělé mít zázrak jménem Andy u sebe...I když je to hravé, rozdováděné štěně dokáže si sednout a poslouchat mě..Dívá se na mě chápavýma očima. Když jsme na procházce a já mu řeknu "fuj" podívá se na mě, nakloní hlavu s výrazem "Myslíš to vážně?"
Za nic bych ho nevymněnila za to večerní vstávání mi ty chvíle s ním stojí! ♥





To je úžasné! Taky bych chtěla takového psa :)