Úvodem:Tahle knížka je na přání těch co navštěvují můj blog. Je o holce jménem Sára, matka umřela při porodu. Otec ani neví, že má dceru příbuzní o ni nejeví zájem a tak skončila v děcáku…
Život na ulici
I.Kapitola: Útěk
Bylo mi 12 když jem pochopila, že v děcáku nemám budoucnost. Nikdo mě neznal, neměla jsem žádné kamarády byla jsem vyvrženec. Ve škole se mi posmívali "Ta bez rodičů" Bylo to zvláštní ty jejich posměšky poslouchat. Ale co sem měla dělat? Chodila jsem do místního útulku, za mím jediným přítelem Randym. Tak se jmenoval kříženec německého ovčáka s labradorem. Byl to krásný pes, ale prakticky ještě štěně. Mluvila jsem s ním a on mi naslouchal "Randy víš jaké to je?! Všichni se mi smějí, ale já za to nemůžu" v tu chvíli mě v hlavě bleskla myšlenka s nadšením sem vykřikla "ÚTĚK!!" rychle jsem si dala ruku na pusu, doufajíc, že mne nikdo neslyšel. V hlavě jsem začala plánovat jak to provedu, pohladila jsem Randyho a dala mu pusu na čumák "Večer se pro tebe stavím..". Tiše jsem zašeptala, odvedla Randyho do jeho kotce a rozeběhnula jsem se k dětskému domovu. Vtrhla jsem dovnitř a běžela do svého pokoje, na pokoji byla se mnou ještě jedna dívka jménem Andrea. Zvláštně se na mě podívala "Sáro? Co to děláš?" nechápavě mě sledovala mezitím co jsem si já balila věci " Neřekneš to na mě? Nemůžu tu zůstat!" důvěrně jsem se na ni podívala, vzala batoh se sbalenýma věcma a balila jsem dál. Mezitím se setmělo, měli jsme jít spát lehla jsem si a čekala až nás příjdou zkontrolovat "Dobrou" pronesla jsem k Andreji a sestře co nás přišla zkontrolovat. Jakmile se za ní zavřeli dveře, vyskočila jsem z postele a nacpala pod peřinu polštáře, vzala batoh a vylezla jsem oknem. Tiše jsem odběhla od dětského domova "Tady mě už nikdy neuvidíte…" šťastně jsem pronesla a zamířila si to přímo k útulku…
Tak tohle byla taková 1. Kapitola knížky Život na ulici. Není moc dlouhá aby Vás to bavilo číst. Do komentářů napište zda se Vám líbí a jestli mám pokračovat dalšími kapitolami :)