Kapitola 2. Bez domova, ale co je to domov?
Tiše jsem se radovala z toho, že jsem utekla. Doběhla jsem k útulku jakmile mě Randy uviděl radostně zaštěkal "Pššt!" okřikla jsem nadšeného psa vytahujíc z batohu vodítko. Tiše jsem došla ke kotci, otevřela jej, přicvakla vodítko k obojku a rozběhla se s věrným přítelem k východu. Zpomalila jsem jakmile jsme přeběhli kopec a zastavila se znala jsem to tady bylo to mé oblíbené místo. Randy tiše sedíc vedle mě mne sledoval čokoládovýma očima jakoby říkal " Co bude teď?" tuto otázku jsem si kladla také. Neměla jsem kam jít, nikdo mě neznal "Musíme začít znova" tiše jsem šeptla a začala kontrolovat batoh. Měla jsem vše potřebné, vytáhla jsem peněženku peníze sem našetřené měla dostávali jsme kapesné a přivydělávala sem si v útulku. Rozešla sem se k vlakovému nádraží "Nic nejede" smutně sem pronesla a lehla si na lavečku, vedle mě vyskočil Randy "Musíme přespat tu" smutně jsem dodala,se stékajícíma slzami,pohladila Randyho a snažila jsem se usnout.
Na druhý den jsem se probudila, ospalá a pořád na tom samém vlasáči s ležícím psem po boku, pohladila jsem ho a dala mu pusu na hlavu. Vytáhla misky,nasypala granule,nalila vodu a šla na WC. Jak jsem se vrátila Randy měl již misky prázdné, schovala sem je, uchopila vodítko a vyšla z vlakáče. Chtěla jsem začít znovu, ale jak? Netušíc co dělat sem se rozhlížela po okolí. Čekala jsem na nějaký autobus mezitím sem si sedla před vlakáč a tiše přemýšlela. Randy seděl vedle mě v tom mě vyrušil zvuk přijíždějícího autobusu, pohlédla jsem na autobus " Nejspíš nějaký zájezd…Uděláme si výlet" aniž bych tušila kam se to vlastně dostanu, vstoupila jsem do autobusu, zaplatila částka mě překvapila a usedla spolu se psem " Asi pojedeme daleko" s úsměvem jsem sledovala nastupující lidi ani jednomu jsem nerozuměla "Asi cizinci" pokrčila jsem rameny, autobus se rozjel a já sledovala cestu. S několika otázkami na něž sem neznala odpověď sem se snažila usnout…
























